Tak včera to byla kláda, ten den. Bylo volno – státní svátek a my jsme jeli k psímu psychologovi do Prahy.“Asi tak na hodinu“. Byli jsme tam 5 hodin a psi jsou pozašívaný, kde se dá a Buf vykastrovaný a má vyndané i druhé varle z břicha. Nechtěj mi hořet kamna. Teď tu máme lazaret. Doufám, že to Bufovi pomůže. Miky, dostává prášky proti agresivitě a Buf, aby z něj byla ženská. Ach jo. Chudák. Odnesl to. Jak má člověk být v tomhle prostředí v klidu. Vím – jaký si to uděláš, takový to máš. Spím víc, než předtím. Asi jsem fakt unavená. Včera u doktora mi bylo chvílemi docela zle. Viděl to na mě. Ale pomalinku se to zlepšuje. Trochu se bojím, jsem nervózní z té terapie zítra. Jedu autobusem, P zůstává doma s Bufem. I když, kdyby Buf fungoval jako teď, mohl by být s H. Ten totiž neodjel na výlet, je tu se mnou. Jsem ráda, že tu s těmi pozašívanými a vystresovanými psy nejsem sama. Teď jde veškerá kreativita stranou, nastupuje pouze práce J. Ale jestli to pomůže ke klidu v budoucnu, vyplatí se to. Jen aby to už skončilo, je toho hodně. Asi to tak ale má být. Snažili jsme se, udělali jsme maximum, teď už je to v rukou božích. Vůbec mu toho nechávám na práci v poslední době víc a víc. Snad ho nestrhám J. Je to tak o hodně příjemnější a ono to kupodivu funguje. Teď se ještě naučit nechat mu v rukou i tu svoji tvorbu a věřit mu. To by bylo super. Párkrát se mi to povedlo a vždycky byl výsledek bezva. Ale nevím, jak se do toho dostat na začátku tvorby – to ještě potřebuji vychytat. Dneska je mi o něco líp. Zjistila jsem, že když o těch svých ošklivých obrazech mluvím, že pak nejsou tak hrozné. Jako by stačilo to ze sebe dostat slovy.
Cesta je důležitější než to, co nás na cestu přivedlo.
ČARODĚJKA Z PORTOBELLA
Duše miluje vše krásné a hluboké
VÍTĚZ JE SÁM
Dneska od psaní pořád odbíhám k ohni, teď mi zvonil mobil, volal P, zase oheň, nemůžu se pak soustředit a zapnout tu pravou půlku hlavy. Ale cítím tam slabé lechtání. Je to legrace, jak to funguje. Ha, vypadá to, že ohýnek přeci jen bude hořet. To je dobře. Není tu nijak závratná zima, ale je to příjemnější. Jo, hoří! Bolí mě břicho a nevím proč. Možná z nervozity. Ještě jsem si nevzala prášky a taky do Bufa bych měla dostat nějaké jídlo. To bude obtížné, je jak náměsíčný, asi ho to dost bolí. Mám pro něj prášky proti bolesti, ale ty nemůžu dát na prázdný žaludek. Začarovaný kruh, jako se stává v životě často. Jak ho rozetnout? Jakýkoliv. Kde hledat ten způsob a klíč? Už mě nic nenapadá, buď mám mozek prázdný, nebo odpočinutý. Dneska nemám tolik neurózu a vztek jako včera. Nevím, co to do mě vjelo. H byl včera v outletu a dost dobře nakoupil. Kluk šikovná. Jde mu to líp, než když je s námi. Asi potřebuje fungovat sám, má pak pocit větší zodpovědnosti a je dospělejší. No jo, už není malé dítě. Venku jsou hezky barevné stromy. A hodně už je opadaných, jde to rychle. Za chvíli bude zima. A co bude se mnou ví jen bůh. V prosinci budu půl roku na neschopence a co dál? Uvidíme taky, jak mi bude. Zatím to na práci moc nevypadá. Nemůžu přeci dělat po 10 minutách. To by mě z každé práce vyrazili. Trochu se bojím toho, co bude. Dochází mi náplň v tužce, škoda, píše se s ní krásně. Jinak ta operace byla šíleně drahá, P musel vzít peníze z úvěru a zaplatili jsme jen půlku. Druhou až po výplatě. Ach jo, kde ty peníze brát. Ne moc, jen tak abychom nemuseli mít další dluhy mimo hypotéku. To ale nevím. Nejsem si jistá, že tady může pomoci bůh. Bylo by to ale fajn!
Vpřed nás nevede vysvětlení, ale naše vůle jít dál.
BRIDA
Žádné komentáře:
Okomentovat