Dneska jsem vstala zase hrozně pozdě. Je fakt, že spím dobře, mám sny, ale neděsí mě. Ta hudba před usínáním je dobrý nápad. Psi se o mě dohadují, žárlí na sebe a za včerejšek se dvakrát porvali. Snad se to zlepší, až budu doma nastálo. Teď je ze psů víc nervóznější P, než já. Přišel sem za mnou Mates (kočka). Snaží se otevřít skříň s látkama, aby mohl dovnitř, ale nejde mu to. Myslela jsem, že půjdu na chvíli do dílny, ale je zima a topit na tu chvíli nemá cenu. Tak až se vrátím. Nálada se u všech už zlepšila, P se trochu vyspal, asi toho má dost – dotklo se ho, že jsem mu řekla, že teď žije trochu jako ženská a přitom ještě nedělá vše. Že prý dělá spoustu věcí navíc (např. chodí do práce – haha, jako by ženská nechodila). Ale večeře nevaří, H je už velký, nemusí se o něj starat, atd. No, ale myslím, že mu ta zkušenost neuškodí. Těším se, až se vrátím, že budu natírat skříně a tak. Moc mě zatím neláká šití a korálky. Tam je velké soustředění a to mi moc zatím nejde. A už se začínám těšit na Vánoce. H se ptal, jestli budu péct cukroví, tak jsem mu slíbila, že jo, když budu doma. Vůbec na H působí dobře, že se uklidňuju, líp se nám spolu komunikuje, večer jsem byla u něj v pokojíku a řehtali jsme se jak malý. Nevím, jestli se to dá považovat za „umělcovu schůzku“, včera ve Sparu jsem si hezky pohrála s hračkami, co tam prodávají. Moc mě to bavilo. Synchronicita opravdu funguje – někdy těsně před tím, než jsem jela do RIAPSu, jsem si prohlížela střihy na tašky, které mi kdysi poslala B - a v RIAPSu jsem se pak dozvěděla, že zemřela. 33 let – brr. Měli bysme být vděční, že jsme se zatím dožili toho všeho, co máme a dostáváme. Mates mi tu leze pod látky na žehlicím prkně, čekám, kdy spadnou.
Když máme v životě nějaký cíl, může být lepší nebo horší podle toho, jakou cestu si zvolíme k jeho dosažení.
POUTNÍK (MÁGUV DENÍK)
Dneska mě nějak nenapadá, co psát. Asi mi spánek vygumoval mozek. A uvnitř pociťuji takový lehký strach (obavu, nejistotu, či co to je). Pořád mám postavenou tu zeď okolo vnitřního človíčka. Nějak se mi jí nechce bourat. Nevím, proč. Pasivní rezistence? Jsem zvědavá, ke komu budu chodit příští týden. Každý má něco do sebe. Doktor je komunikativnější a víc do mě dloube, doktorka mě naopak učí zklidňovat a mazat špatné zážitky. Tak uvidím – nechám se překvapit. Ty citáty jsou super, hodně jim rozumím a často se objevují ve správnou dobu. U mě ta struna byla napjatá na maximum. A těžce neladila. Teď tam už napjatá není – v RIAPSu ji povolili, snad se nezačne zase napínat. Tak z toho kurzu zpracování stříbra v Turecku nebude nic. Vychází mi to těsně před vernisáž a tak to nejde. Nemohla bych výstavu připravit. Třeba to tak má být, mám na stříbro alergii a kdoví, jak by to dopadlo. Jsem obalená psíma chlupama. Z tohohle důvodu se těším, až budu doma – že budu pravidelně luxovat. To si myslím teď, a co bude pak? Kdo ví. Taky bych chtěla napsat K a T. A měli bychom pozvat H s P. Nebo se u nich zastavit. Budu asi jezdit dál do Prahy na terapii, to by bylo dobré, nechci zůstat bez doktora. A u nás o nikom nevím. Už zase hraje televize, nevím, proč mi to tak vadí, že si ji P pustí. Á, H vstal, hned byl slyšet rambajz a hudba. V sobotu má první prodlouženou. My tam jdeme, ale babičku tam nechtěl. Že prý ještě nic neumí (H). Tedy, já drápu – to psaní v posteli je hrozné. A navíc se mi v písmu hodně projevuje můj duševní stav. Nebo spíš nestav. Dokážu psát hezky, ale už dlouho mi to nejde. A dneska dělám i spoustu chyb a škrtám. Asi se nemůžu soustředit. Včera jsme hráli slovní fotbal a musela jsem to pak vzdát, už mi to mozek nebral. Asi jsem fakt nemocná!
Struny, jež jsou ustavičně napjaté, nakonec neladí. Proto se bojovník světla snaží zabavit každodenními maličkostmi, i když na to zrovna nemá náladu.
RUKOVĚŤ BOJOVNÍKA SVĚTLA
Žádné komentáře:
Okomentovat