Tak přeci jen zázraky asi existují. Včera večer jsem se modlila, aby nám ten nahoře pomohl se psy a dneska, když P poslal dotazník psímu psychologovi, ten se obratem ozval a že máme přijet hned odpoledne. Tak uvidíme.jinak mám nepříjemný pocit, že se se mnou zase začíná dít něco blbého. Začínám být nervní, budím se v noci, mám chvílemi pocit, že budu brečet, prostě mi to připadá, že se to začíná vracet. I se mi zase pomalu začínají vracet špatné představy a sny. Chce se mi zvracet (svírá se mi žaludek) a mám pocit, že tam mám černého hada (vidím se, jak ho zvracím). Nevím, co s tím. A dneska se mi zdálo o našich – nic moc veselého to nebylo. A vidím černé ptáky, kteří mi klovou do mozku – zase ty moje obrazy! Ale včera u doktorky, kde jsem hrozně dlouho čekala, jsem „vzbudila své vnitřní dítě“ a dívala se, jak tam blbla v čekárně (dělala lumpárny, které se mi chtělo dělat). To bylo fajn, jen jsem působila divně, protože jsem se chvílemi usmívala. Nějak mě dneska nenapadá, co psát. Začala jsem natírat ty skříně a všechno mě bolí. Ale je to fajn ta práce. Je něco vidět hned. Jen se mi nechtěj dělat tak výrazné barvy, nevím proč. Tlumím je černou. Tak jsem se dočetla, že jsou módní kouřové barvy – he, sháním je už roky a teď to bude vypadat, jako když se držím módních trendů. Musím si ostříhat nehty a vlasy. Děsně rychle mi rostou. Psi spí. Měla bych se zcivilizovat, ale až to dopíšu. Pořád mám ještě na ruce tu šňůrku, co mi dala Lesní víla u D nejde rozvázat. Tak budu muset počkat, až se rozpadne :-). Ta šňůrka…
Na mém životě není nic zvláštního. Mám svůj cíl – najít lásku – a dělám všechno, abych jej dosáhl, a přitom si zachoval vlastní důstojnost.
U ŘEKY PIEDRA JSEM USEDLA A PLAKALA
Občas mi chybí to rozebírání pocitů a duše. Jsem zvědavá, jaký bude ten terapeut v Praze. Přeci jen budeme začínat od začátku. Snad si sedneme. Je ale pravda, že u doktora K jsem měla v první moment nedobrý pocit. A přitom mi pak tolik pomohl. Třeba začíná selhávat můj čuch na lidi? Ka mi snad půjčí stroj, tak budu šít srdíčka. To by mohlo být uklidňující. Tedy, ten můj stroj je ale zaprášený. Mohla bych tu občas utřít prach! No, a co dál? Uklidit bych měla – hlavně vytřít, ta podlaha je děsná. Když ty psi se na ní pořád rvou a pak je jak prasko. Třeba se už rvát nebudou, třeba jim psycholog pomůže, i když nevím, jak. Včera jsem vařila francouzskou cibulačku originál a ta byla mňam. Musím si ten recept schovat, abych ji mohla zase uvařit. Dneska jsem chtěla dělat buřtguláš, ale H je až do soboty pryč, tak až přijede. Pro nás by toho bylo hodně. Tak už zase nevím, co psát. Nějak mi opět začíná zlobit mozek, už se to v něm zase začíná vířit a motat. A skoro vůbec si nepamatuju, co se dělo nedávno. To chci vidět, co budu tomu doktorovi říkat, když si skoro nic nepamatuju. Snad to naskočí. Jsem debil a už jím asi zůstanu! Mám pocit, že se to už nikdy nezlepší. Kdo mi ten mozek sebral? Do prdele! Mám už zase na sebe vztek. Je to tady. A už to vypadalo tak hezky. Kurva, kurva. Copak budu pořád k ničemu? JÁ SE ZBLÁZNÍM! Co se to se mnou děje, proboha? Kdo vlastně jsem? Dr. Jekyll nebo Mr. Hyde? Chce se mi brečet, je to v háji. Už v tom zase lítám. Bolí mě hlava, je těžká, hučí v ní. Něco se děje. Ale co? A proč k horšímu? Jsem unavená a otrávená.
Občas mi chybí to rozebírání pocitů a duše. Jsem zvědavá, jaký bude ten terapeut v Praze. Přeci jen budeme začínat od začátku. Snad si sedneme. Je ale pravda, že u doktora K jsem měla v první moment nedobrý pocit. A přitom mi pak tolik pomohl. Třeba začíná selhávat můj čuch na lidi? Ka mi snad půjčí stroj, tak budu šít srdíčka. To by mohlo být uklidňující. Tedy, ten můj stroj je ale zaprášený. Mohla bych tu občas utřít prach! No, a co dál? Uklidit bych měla – hlavně vytřít, ta podlaha je děsná. Když ty psi se na ní pořád rvou a pak je jak prasko. Třeba se už rvát nebudou, třeba jim psycholog pomůže, i když nevím, jak. Včera jsem vařila francouzskou cibulačku originál a ta byla mňam. Musím si ten recept schovat, abych ji mohla zase uvařit. Dneska jsem chtěla dělat buřtguláš, ale H je až do soboty pryč, tak až přijede. Pro nás by toho bylo hodně. Tak už zase nevím, co psát. Nějak mi opět začíná zlobit mozek, už se to v něm zase začíná vířit a motat. A skoro vůbec si nepamatuju, co se dělo nedávno. To chci vidět, co budu tomu doktorovi říkat, když si skoro nic nepamatuju. Snad to naskočí. Jsem debil a už jím asi zůstanu! Mám pocit, že se to už nikdy nezlepší. Kdo mi ten mozek sebral? Do prdele! Mám už zase na sebe vztek. Je to tady. A už to vypadalo tak hezky. Kurva, kurva. Copak budu pořád k ničemu? JÁ SE ZBLÁZNÍM! Co se to se mnou děje, proboha? Kdo vlastně jsem? Dr. Jekyll nebo Mr. Hyde? Chce se mi brečet, je to v háji. Už v tom zase lítám. Bolí mě hlava, je těžká, hučí v ní. Něco se děje. Ale co? A proč k horšímu? Jsem unavená a otrávená.
Pomoz a bude ti pomoženo. Každý musí předat, co se naučil. Proto usedne bojovník k ohni a vypráví, jak prožil svůj den v boji.
RUKOVĚŤ BOJOVNÍKA SVĚTLA
Žádné komentáře:
Okomentovat