Tak zase zpátky do RIAPSu. Včera přijela K s malým mrňousem. Ten vypadá jak andílek - světlé vlnité vlásky a obrovské modré oči. Ale chybí mu růžky :-). Má to správné negativistické období. Vůbec byl včera zvláštní den. Ráno mi na komunitě řekli, že půjdu k doktorce a po komunitě za mnou přišli, ať si prý vyberu, ke komu chci jít. Super situace, každý stál z jedné strany (doktor, který se už vrátil z kongresu a doktorka) jak rozvádějící se rodiče. Měla jsem podobný pocit – už jsem to zažila. Celé dopoledne jsem přemýšlela, chtěla jsem a nejvíc by mi vyhovovalo, kdybych byla půl týdne u doktora a půl u doktorky. Doktor by mě rozďoubal a zvířil bahno a doktorka by to zklidnila. Ale musela jsem si vybrat jen jednoho. Chodím k doktorovi. Odpoledne jsme pak pracovali na vnitřním dítěti – připadala jsem si chvílemi dost cvokovitě, ale vypadá to, že to funguje. Jen se toho trochu bojím, cítila jsem to dítě úplně fyzicky, jako když ho držím za ruku – samo se mě chytilo za pravou – já bych ho vzala za svou levou ruku. Odpoledne jsem psala svému vnitřnímu dítěti dopis, jak chtěl doktor. Bylo to zvláštní, ani nevím, co všechno jsem napsala. Měla jsem pocit, že jsem se dostala do nějakého tranzu, psala jsem a psala. Skončilo to samozřejmě slzami. Snad očistnými a slzami úlevy. Dnes je mi líp. Ale večer jsem byla úděsně unavená. Odpoledne jsem courala po Praze (i s malou vnitřní I) a došly jsme do antikvariátu, kde jsem jako objevila knížku, po které jsem jako dítě hrozně toužila. Koupila jsem jí samozřejmě. A navečer pak ten dopis – byla jsem úplně hotová.
Jsou chvíle, kdy je třeba jednat, a chvíle, kdy je třeba přijímat. Bojovník to rozlišuje
RUKOVĚŤ BOJOVNÍKA SVĚTLA
Práce na duši je jedna z nejtěžších. Ale věřím, že se to vyplatí. Ten dnešní pocit radosti je příjemný, jde totiž zevnitř. Včera jsem také vysvětlila A. svou představu a nápad na mandaly a byla nadšená. To mi dodalo sílu víc nad tím přemýšlet a už se těším, až se do toho pustím. Škoda, že mi nepřišla odpověď z té Itálie, ten workshop by mě fakt lákal, ale asi to tak má být. Soustředím se na keramiku a budu to dávat dohromady. Barvy, barvičky. Tak a už nevím, co psát. Mozek odpočívá. Je mi dost teplo. I v hlavě. A to jí mám mokrou, umytou. Asi se mi rozehřívaj závity :-). Od středy budu bydlet v hotelu, mám apartmán se společnou koupelnou pro druhý pokoj. Doufám, že ten druhý pokoj zůstane prázdný. Teď jsem si všimla, že ten smajlík nahoře s tečkou vedle sebe vypadá jak Paroubek. Bolí mě ruka, budu si s tím muset zajít k doktorovi. Byť to včerejší přehrabování ve vnitřním nebylo příjemné, mám dneska pocit, že jsem silnější. Zajímavé. I když to šimrání v žaludku se občas ještě objevuje (spíš okolo žaludku). No, máme ještě čtyři dny. Kdoví co to se mnou udělá. Jen abych nezcvokla úplně. I když. Proč ne? Když bych tím nikomu neubližovala a byla šťastná… vlastně bych to trošku možná přivítala, takové pozitivní cvokaření. Něco jako D. třeba. To je dost dobrý cvok a dodává radost a optimismus všem okolo sebe. To by se mi líbilo. Takhle bych chtěla být užitečná.
Dřívější řešení se také dají použít jen na minulé problémy. Chcete-li být tvůrčí, zapomeňte trochu na své zkušenosti.
VÍTĚZ JE SÁM
Žádné komentáře:
Okomentovat