Tak jsem zase u K. Tento týden ale jen do středy. Dneska se stavím v hotelu a zajistím si tam poslední dvě noci. Dnešní noc byla náročnější – to asi ty neustálé změny. Ale zvládla jsem to bez prášku. Teď popíjím kafe se Sunarem – došlo mi mléko. Jestli já to s tou péčí o vnitřní dítě nepřeháním :-). Psala jsem O sms, ale neozval se mi. Snad je v pořádku. Cítím, jak se vnitřně uklidňuji, ale jsem hrozně lekavá. To je nepříjemné. Dneska přijede i K s mrňousem, tak bude šrumec. Možná budu ještě s láskou vzpomínat na ten „rambajz“, co byl u nás doma. Koukám. Že dělám míň chyb. To je dobře. Baštím bábovku, co jsem klukům upekla, aby měli něco dobrého. Kousek jsem si vzala sebou. Je moc dobrá. A přitom dělaná stylem „co dům – lednice daly“. Hraje mi tu CD Celtic Woman. Vzala jsem si jedno sebou. Už to u mě hraničí se závislostí. Včera jsem poslala mail do Itálie, jestli by mě vzali na workshop, tak jsem zvědavá, jak to dopadne. Je totiž už dost pozdě. Workshop je už v dubnu. Ale to téma se mi moc líbí – pálení sodou. Vždycky jsem chtěla zkusit jiný výpal a doma k tomu moc příležitostí nemám. Moc bych tam chtěla jet. Seznámila bych se s dalšími keramiky a získala nové zkušenosti. To by bylo fajn. Už začínám mít chuť učit se nové věci – dobré znamení. Tak si budu držet palce. Když to nevyjde, zkusím si najít nějaký jiný workshop. Ale tenhle by byl nejlepší. Sice nevím, kde to v té Itálii je, ale to není podstatné. V tomhle případě jde o obsah programu. Ha, teď se dívám na mojí vinutku, co mám pověšenou u mobilu a mám chuť posadit se ke kahanu – HURÁ!
Vesmír vždy stojí při nás, když jdeme za svými sny.
Vesmír vždy stojí při nás, když jdeme za svými sny.
U ŔEKY PIEDRA JSEM USEDLA A PLAKALA
Snad se to začíná lámat. Kéž by. Tedy, už zase nevím, co psát. Cítím, jak se mi pomalu zahřívá mozek. Ale tentokrát celý, ne jen pravá polovina. Tak snad se probouzí. Včera dávali Superstar – zpívala děvčata - všechna byla výborná. Pak tam byla jedna – Leona a ta zpívala „Lásko voníš deštěm“ od Marie Rottrové, a to byla bomba. Člověku to vhánělo slzy do očí. Té tedy držím palce, mimo jiné proto, že je z těch holek nejošklivější. Ostatní mají navíc velkou výhodu vzhledu, ale tahle je nejlepší ve zpěvu. Vždycky jsem v životě fandila lidem, kteří měli oproti ostatním nějaký „handicap“. Asi, že jsem cítila, že ho mám taky. Překvapilo mě, že jsem začala psát v minulém čase – chtěla jsem to opravit, ale pak jsem to tak nechala. Znamená to tedy, že mám pocit, že to bylo a už není? A nezívám! Každé ráno se těším na tohle psaní. Je to hezký začátek dne. Snad s tím nepřestanu, až budu doma. Chybělo bymi to., myslím. No vida, chyby jsou tady. Asi už toho soustředění bylo moc. Začínám těkat očima okolo a přeskakuji v myšlenkách od jedné věci k tisícům jiných. Je mi teplo. A to si ještě musím vyfénovat vlasy. Ale lepší než klepat kosu. Myslela jsem, že tu K má „Čarodějku z Portobella“, ale je to jenj obal. Tak si to nepřečtu. Jen „11 minut“. Tedy, jestli budu mít chuť a sílu číst tak těžký text. Svítá a neprší. To je fajn! Těším se na Vánoce. To je asi tím CDčkem, co mi tu hraje. Je takové sváteční. A těším se domů – už je to dlouho a myslím, že potřebuju „otužovat“ :-).
Všecko, co je na povrchu a pod povrchem Země, se ustavičně přetváří, protože Země je živá; má duši. Jsme součástí této Duše a málokdy si uvědomujeme, že ona vždy pracuje v náš prospěch.
Alchymista
Žádné komentáře:
Okomentovat